• Hroch

Benzínový nebo plynový vařič na cesty?

Benzín nebo plyn? Na čem na cestách vařit?


Existuje výrazná skupina lidí, kteří se bez mobilního vařiče neobejdou. Jeho služeb využívají turisté, stanaři i kempaři. Na cestách musí každý věnovat jistý čas přípravě oběda, večeře či prosté uvaření kávy nebo čaje. A právě k těmto úkonům nám slouží mobilní turistické vařiče. Ano jistě, můžeme vařit i na otevřeném ohni, nicméně takovýto postup je ve většině zemí Evropy jednoznačně zakázaný, kontrolovaný a mnohdy pokutovaný. Proto bych se rád věnoval problematice turistických vařičů. Předmětem článku nebude recenze značky či typu vařiče (tomu se budu věnovat v dalších příspěvcích), ale obecné shrnutí problematiky mobilních vařičů. Stejně tak se nebudu věnovat „stacionárním“ vařičům v kempovacích vozech a přívěsech ani vařičům, které se dají připojit na klasické plynové lahve.



V obecné rovině dělíme vařiče na dva základní typy:


· Plynové

· Benzínové / naftové


Palivem pro pohon plynových vařičů, jak již sám název napovídá, je plyn, respektive kombinace propanu a butanu. U vařičů na kapalná paliva může k pohonu sloužit mnoho látek: od klasického benzínu, přes petrolej a naftu až například k jačímu tuku. Existují ještě další druhy vařičů, například lihové, solární, jednorázové či na pevná paliva (pro mnohé dobrodruhy starý známý „dřívkáč“). Ale ty pro dnešek ponechme stranou. Plynové i benzínové vařiče existují v nepřeberném množství typů a provedení. Na současném trhu, tak není jednoduché, si bez předchozích zkušeností vybrat ten nejvhodnější.


Při výběru vhodného vařícího prostředku je nutné brát v potaz následující parametry: spolehlivost, výkon, spotřeba paliva, skladnost, hmotnost, ovladatelnost či jak rychle lze vařič sestavit / rozebrat. Jedná o výčet základních parametrů, podle kterých se lze zorientovat v široké nabídce na trhu. Samozřejmě, že existují specifické požadavky, například pro polární expedice. Tyto ale dnes nebudeme řešit, podíváme se na ty vařiče, které jsou vhodné pro free kempování s batohem, střešním stanem, či autem.

Já mám bohaté osobní zkušenosti s mnoha různými typy vařičů. Začínal jsem na vařiči na tuhý líh (tzv. postele), později jsem objevil kouzlo plynových vařičů, a nakonec jsem se seznámil i s benzíňáky. V tomto článku se pokusím shrnout své více než 20leté zkušenosti v této problematice.


1. Plynové vařiče


Vařiče na směs propanu a butanu jsou na trhu nejprodávanější a lidmi nejvíce používanými. Svoji oblíbenost získali především jednoduchostí obsluhy, příznivou cenou a hlavně, nezapáchají. A z čeho se plynové vařiče skládají?


· Kartuše čili plynová bomba, která obsahuje směs propanu a butanu

· Samotného vařiče v podobě hořáku o různém výkonu


Samotný proces vaření začne připojením kartuše k tělesu hořáku. Existuje několik základních typů pro připojení kartuše k vařiči: bajonetové, šroubovací, trnové. Z vlastní zkušenosti mohu říci že nejbezpečnější je připojení šroubovací. Plynovou kartuši lze kdykoli odpojit, což u ostatních typů nejde a nelze tak kartuši zaměnit za větší. (Například: Chystám se na delší výlet a budu potřebovat větší zásobu plynu, ale v menší kartuši mám ještě plyn.) Plynové kartuše se vyrábí v mnoha velikostech. Ty nejmenší vám vystačí na víkendové vaření a velké jsou určeny na náročnější výlety v řádu cca 14 dnů.


Výhody plynových vařičů


· Pořizovací náklady – od zavedených výrobců se ceny pohybují v jednotkách stovek

· Obsluha – jednoduché připojení kartuše, zapálení vařiče i regulace plamene

· Dostatečný výkon pro většinu situací

· Variabilita (od malých po velké) a do jisté míry kompatibilita plynových kartuší

· Obecně snadná dostupnost plynu na cestách

· Vařič v batohu / autě / stanu nijak nezapáchá

· Hmotnost více než příznivá

· Nečoudí – možnost vařit i uvnitř stanu / auta


Nevýhody plynových vařičů


· Omezená stabilita při vaření pro větší nádoby (neplatí u všech typů)

· Výrazný pokles výkonu se stoupající nadmořskou výškou (nad dva tisíce metrů, je to již poznat)

· Omezené použití v mrazu. Nutno pravidelně „třepat“ s kartuší a držet ji, pokud možno v teple

· Nemožnost převážet plynové kartuše letadlem, někdy problematická dostupnost kartuše v cílové destinaci (či její vysoká cena)

· Vyšší provozní náklady v porovnání s benzínovými vařiči

· Environmentální dopad – recyklace hliníkových kartuší – nejdou zpětně plnit

· Výrazně nižší hladina hluku v chodu v porovnání s benzíňákem


O plyňáky není nutné se nijak zvlášť starat. Celá údržba se skládá z občasného vyčištění plynové trysky (podle frekvence používání), kontroly gumového těsnění mezi tělesem vařiče a kartuší a případně jeho výměna. Těsnění jsem zatím neměnil ani u více než 20 let starého vařiče. Asi málo utahuji kartuše.


Obsluha vařiče, jeho zapálení a samotná regulace plamene / výkonu je jednoduchá a bezpečná. Výkon lze regulovat velice precizně a vařič se před zapálením nemusí předehřívat, na rozdíl od benzínového kolegy. Hmotností a skladovatelností jednoznačně vedou před ostatními typy. Jejich spolehlivost je na vysoké úrovni. Poměr cena / výkon je bezkonkurenční. Pro běžné cestovatelské činnosti mohu plynové vařiče jednoznačně doporučit, ovšem s omezeními viz výše.


Moje doporučení pro výběr kartuše. Jak již víte, plyn v kartuši se skládá z propanu a butanu, a to v obvyklém poměru 70-80 % / 20–30 % ve prospěch butanu. Pamatujte si, že propan v kartuši slouží jako „pohon“ pro butan, tj. tato složka slouží k vytlačení butanu z kartuše. Před samotným vařením je nutné plyn v kartuši dostatečně protřepat, dojde k lepšímu hoření. Čím více je v kartuši propanu, tím lépe bude hořet v mrazu či vyšších nadmořských výškách. Dělají se i kartuše, kde je poměr 40 % / 60 %.

2. Benzínové vařiče


Tzv. benzíňáky tvoří nedílnou součást výzbroje nejednoho cestovatele, který se rád vydává za hranice všedních dní. Oproti plyňákům se obvykle vyznačují vyšším výkonem, stabilitou, nízkými provozními náklady a širokou variabilitou v použitém palivu. Ty nejlepší benzínové vařiče umí spalovat takřka všechno (po výměně trysky v hořáku): bezolovnatý benzín, technický benzín, petrolej, naftu, tuky, plyn…


A z čeho se benzíňáky skládají?


· Hořák vařiče je obvykle od samotné lahve s palivem oddělen a připojen „hadičkou“ na rozdíl od plynového vařiče (ovšem existují výjimky na obou stranách)

· Lahev s palivem o objemu od 250 ml do 1 litru

· Pumpička pro vytvoření tlaku v palivové lahvi


Jaké jsou výhody a nevýhody benzínových vařičů:


Výhody


· Nízké provozní náklady

· Variability v použití paliva (benzín, nafta, petrolej…), viz výše

· Vysoký výkon (při vaření vody srovnatelný s rychlovarnou konvicí)

· Dostupnost paliva všude na světě…, benzín či naftu mají všude

· Možnost převážet prázdné plynové lahve v letadle

· Opravitelnost a široká dostupnost náhradních dílů

· Výkon vařiče neklesá ani při teplotách hluboce pod bodem mrazu

· Povětšinou lepší stabilita při vaření ve větších nádobách

· Palivová lahev má dlouho životnost – nevyhazuje se po každém použití jako plynová kartuše



Nevýhody benzínových vařičů


· Zápach – byť se to nezdá, ale v batohu to prostě smrdí (mně teda benzín ani nafta nevoní)

· Složitost obsluhy a nutnost předehřívání hořáku

· Násobně vyšší pořizovaní náklady (kvalitní vařiče stojí od 3 500 Kč výše)

· Hmotnost – nutnost tahat vařič a palivo v lahvi

· V základním balení vařiče bývá malá lahev (do 500 ml), na delší cesty s batohem nutnost dokoupit větší (bohužel jsou dražší než lahev kvalitnější whisky)

· Vařič čoudí při procesu zapalování – není tedy rozumné vařič používat ve stanu / autě

· Pro někoho omezenější výběr zavedených značek oproti plyňákům

Náš benzínový vařic od MSR v akci

Ale teď již k tomu nejdůležitějšímu, a to, jak benzíňák bezpečně zapálit a po vaření zhasnout


Proces připojení, respektive zapálení vařiče je zde trochu složitější oproti vaření na plynu. Nejprve je nutné „natlakovat“ lahev s palivem za pomoci přiložené pumpičky. (Obvykle 20-30 stlačení je před začátkem vaření dostatečné, ale záleží na typu vařiče). Poté se palivová lahev připojí za pomoci opletené „hadičky“ k tělesu vařiče / hořáku a zajistí proti samovolnému vysunutí. (Upozornění: Při delším vaření cca 10 minut a více, je nutné dotlakovat palivovou lahev). Následně přichází nejdůležitější část procedury přípravy na vaření. Vařič je nutné zapálit.


Benzínový vařič se musí, na rozdíl od plynového, nejdříve zahřát, respektive prohřát prostor samotného hořáku. Celou proceduru je vhodné si nacvičit v klidu doma (ne v místnosti), člověk to lépe dostane do ruky a není mu u toho zima, když musí proceduru opakovat.


A jaký je postup?


a) Otevřete ventil na lahvi s palivem.


b) Ventilem u hořáku opatrně napustíme malé množství benzínu do spodní části hořáku (je tam takový malý důlek). Poté ventil uzavřeme. Množství benzínu, ani po těch letech nedokáži odhadnout, ale rozhodně se jedná o jednotky mililitrů.


c) Následně napuštěný benzín zapálíme a započneme proces ohřívání držáku (nám se osvědčil „prodloužený“ zapalovač, který se používá k zapalování plynových sporáků). Během hoření vzniká hustý a zapáchající kouř, takže nestůjte přímo nad vařičem.


d) Samotné hoření / nahřívání vařiče trvá několik desítek vteřin. Musíte být v pozoru. Jakmile začne plamen skomírat opatrně a plynule otevřeme ventil u vařiče a počkáme až se vařič rozhoří. Nelekejte se, když začne vydávat zvuk jako tryskový motor, to je důkaz toho, že jste vařič správně zapálili.


e) Pokud se vám nepodařilo otevřít ventil včas a zahřívací plamen dohořel, nezoufejte. Budete muset proceduru od bodu „B“ opakovat, ovšem je nutné vyčkat, na alespoň částečné zchladnutí vařiče.


f) Jak jsem již uvedl. Během delšího vaření (rýže + omáčka) může být nutné dotlakování lahve. Tu chvíli poznáte především podle intenzity hluku. Pokud poklesne bez regulace plamene je nutné pumpovat. Ale velice opatrně, bomba s pumpičkou je těsně vedle vařiče a vy stále vaříte a je riziko převrhnutí nádoby. Je dobré si to nacvičit, abyste nemuseli nádobu během pumpování sundávat.

Máte dovařeno. Jak benzíňák bezpečně vypnout?


a) Plynule zavřeme ventil u palivové lahve.


b) Naplno otevřeme ventil u hořáku (vařič bude ještě několik desítek sekund hořet – spotřebovává palivo v přívodní hadičce).


c) Až zcela zhasne, uzavřeme ventil u hořáku.


d) Opatrně odjistíme pojistku a odpojíme palivovou lahev.


e) Těleso vařiče necháme zchladnout.


Na řádcích výše jsem se pokusil o výčet výhod a nevýhod mezi plynovými a benzínovými vařiči. Všechna fakta, která jsem uvedl, vychází z naší mnohaleté zkušenosti s oběma typy vařičů. Nelze jednoznačně říci, který je lepší. Oba mají své zastánce i odpůrce.

Nám se z dlouhodobého hlediska osvědčila kombinace obou typů. Pokud jdeme s batohem na zádech na několika denní výšlap za normální klimatických podmínek, preferujeme plyn. V zimě či v horách volíme benzínovou variantu. Při kempování s naším Hroším autostanem preferujeme použití benzíňáku (výrazně nižší provozní náklady), pokud jde vařit venku. Pokud potřebujeme vařit ve více nádobách najednou, kombinujeme oba vařiče. Prosím nezapomeňte, že vaření na benzínovém vařiči v uzavřeném prostoru je minimálně nebezpečné.


Do dalších článků chystám recenzi na plynové i benzínové vařiče, včetně podrobné fotodokumentace a mého doporučení. Na závěr mám pro vás jeden tip.


Tip na úsporu paliva: na plynové i benzínové vařiče existují různé druhy „závětří“ (originální, či homo-domo), které vám ušetří výrazné množství paliva (především při vaření v silném větru), a také se odvděčí rychlejším vařením, vlivem odráženého soustředěného tepla. Používání závětří mohu jednoznačně doporučit.


Vaříme v Chorvatsku - podzim 2018

0 zobrazení

© 2019 Michal Přikryl, +420 777 308 597

  • Facebook Sociální Icon
  • Instagram sociální Icon