• Hroch

Benzínový nebo plynový vařič na cesty?

Benzín nebo plyn? Na čem na cestách vařit?


Existuje výrazná skupina lidí, kteří se bez mobilního vařiče neobejdou. Jeho služeb využívají turisté, stanaři i kempaři. Na cestách musí každý věnovat jistý čas přípravě oběda, večeře či prosté uvaření kávy nebo čaje. A právě k těmto úkonům nám slouží mobilní turistické vařiče. Ano jistě, můžeme vařit i na otevřeném ohni, nicméně takovýto postup je ve většině zemí Evropy jednoznačně zakázaný, kontrolovaný a mnohdy pokutovaný. Proto bych se rád věnoval problematice turistických vařičů. Předmětem článku nebude recenze značky či typu vařiče (tomu se budu věnovat v dalších příspěvcích), ale obecné shrnutí problematiky mobilních vařičů. Stejně tak se nebudu věnovat „stacionárním“ vařičům v kempovacích vozech a přívěsech ani vařičům, které se dají připojit na klasické plynové lahve.



V obecné rovině dělíme vařiče na dva základní typy:


· Plynové

· Benzínové / naftové


Palivem pro pohon plynových vařičů, jak již sám název napovídá, je plyn, respektive kombinace propanu a butanu. U vařičů na kapalná paliva může k pohonu sloužit mnoho látek: od klasického benzínu, přes petrolej a naftu až například k jačímu tuku. Existují ještě další druhy vařičů, například lihové, solární, jednorázové či na pevná paliva (pro mnohé dobrodruhy starý známý „dřívkáč“). Ale ty pro dnešek ponechme stranou. Plynové i benzínové vařiče existují v nepřeberném množství typů a provedení. Na současném trhu, tak není jednoduché, si bez předchozích zkušeností vybrat ten nejvhodnější.


Při výběru vhodného vařícího prostředku je nutné brát v potaz následující parametry: spolehlivost, výkon, spotřeba paliva, skladnost, hmotnost, ovladatelnost či jak rychle lze vařič sestavit / rozebrat. Jedná o výčet základních parametrů, podle kterých se lze zorientovat v široké nabídce na trhu. Samozřejmě, že existují specifické požadavky, například pro polární expedice. Tyto ale dnes nebudeme řešit, podíváme se na ty vařiče, které jsou vhodné pro free kempování s batohem, střešním stanem, či autem.

Já mám bohaté osobní zkušenosti s mnoha různými typy vařičů. Začínal jsem na vařiči na tuhý líh (tzv. postele), později jsem objevil kouzlo plynových vařičů, a nakonec jsem se seznámil i s benzíňáky. V tomto článku se pokusím shrnout své více než 20leté zkušenosti v této problematice.


1. Plynové vařiče


Vařiče na směs propanu a butanu jsou na trhu nejprodávanější a lidmi nejvíce používanými. Svoji oblíbenost získali především jednoduchostí obsluhy, příznivou cenou a hlavně, nezapáchají. A z čeho se plynové vařiče skládají?


· Kartuše čili plynová bomba, která obsahuje směs propanu a butanu

· Samotného vařiče v podobě hořáku o různém výkonu


Samotný proces vaření začne připojením kartuše k tělesu hořáku. Existuje několik základních typů pro připojení kartuše k vařiči: bajonetové, šroubovací, trnové. Z vlastní zkušenosti mohu říci že nejbezpečnější je připojení šroubovací. Plynovou kartuši lze kdykoli odpojit, což u ostatních typů nejde a nelze tak kartuši zaměnit za větší. (Například: Chystám se na delší výlet a budu potřebovat větší zásobu plynu, ale v menší kartuši mám ještě plyn.) Plynové kartuše se vyrábí v mnoha velikostech. Ty nejmenší vám vystačí na víkendové vaření a velké jsou určeny na náročnější výlety v řádu cca 14 dnů.


Výhody plynových vařičů


· Pořizovací náklady – od zavedených výrobců se ceny pohybují v jednotkách stovek

· Obsluha – jednoduché připojení kartuše, zapálení vařiče i regulace plamene

· Dostatečný výkon pro většinu situací

· Variabilita (od malých po velké) a do jisté míry kompatibilita plynových kartuší

· Obecně snadná dostupnost plynu na cestách

· Vařič v batohu / autě / stanu nijak nezapáchá

· Hmotnost více než příznivá

· Nečoudí – možnost vařit i uvnitř stanu / auta


Nevýhody plynových vařičů


· Omezená stabilita při vaření pro větší nádoby (neplatí u všech typů)

· Výrazný pokles výkonu se stoupající nadmořskou výškou (nad dva tisíce metrů, je to již poznat)

· Omezené použití v mrazu. Nutno pravidelně „třepat“ s kartuší a držet ji, pokud možno v teple

· Nemožnost převážet plynové kartuše letadlem, někdy problematická dostupnost kartuše v cílové destinaci (či její vysoká cena)

· Vyšší provozní náklady v porovnání s benzínovými vařiči

· Environmentální dopad – recyklace hliníkových kartuší – nejdou zpětně plnit

· Výrazně nižší hladina hluku v chodu v porovnání s benzíňákem


O plyňáky není nutné se nijak zvlášť starat. Celá údržba se skládá z občasného vyčištění plynové trysky (podle frekvence používání), kontroly gumového těsnění mezi tělesem vařiče a kartuší a případně jeho výměna. Těsnění jsem zatím neměnil ani u více než 20 let starého vařiče. Asi málo utahuji kartuše.


Obsluha vařiče, jeho zapálení a samotná regulace plamene / výkonu je jednoduchá a bezpečná. Výkon lze regulovat velice precizně a vařič se před zapálením nemusí předehřívat, na rozdíl od benzínového kolegy. Hmotností a skladovatelností jednoznačně vedou před ostatními typy. Jejich spolehlivost je na vysoké úrovni. Poměr cena / výkon je bezkonkurenční. Pro běžné cestovatelské činnosti mohu plynové vařiče jednoznačně doporučit, ovšem s omezeními viz výše.


Moje doporučení pro výběr kartuše. Jak již víte, plyn v kartuši se skládá z propanu a butanu, a to v obvyklém poměru 70-80 % / 20–30 % ve prospěch butanu. Pamatujte si, že propan v kartuši slouží jako „pohon“ pro butan, tj. tato složka slouží k vytlačení butanu z kartuše. Před samotným vařením je nutné plyn v kartuši dostatečně protřepat, dojde k lepšímu hoření. Čím více je v kartuši propanu, tím lépe bude hořet v mrazu či vyšších nadmořských výškách. Dělají se i kartuše, kde je poměr 40 % / 60 %.

2. Benzínové vařiče


Tzv. benzíňáky tvoří nedílnou součást výzbroje nejednoho cestovatele, který se rád vydává za hranice všedních dní. Oproti plyňákům se obvykle vyznačují vyšším výkonem, stabilitou, nízkými provozními náklady a širokou variabilitou v použitém palivu. Ty nejlepší benzínové vařiče umí spalovat takřka všechno (po výměně trysky v hořáku): bezolovnatý benzín, technický benzín, petrolej, naftu, tuky, plyn…


A z čeho se benzíňáky skládají?


· Hořák vařiče je obvykle od samotné lahve s palivem oddělen a připojen „hadičkou“ na rozdíl od plynového vařiče (ovšem existují výjimky na obou stranách)

· Lahev s palivem o objemu od 250 ml do 1 litru

· Pumpička pro vytvoření tlaku v palivové lahvi


Jaké jsou výhody a nevýhody benzínových vařičů:


Výhody


· Nízké provozní náklady

· Variability v použití paliva (benzín, nafta, petrolej…), viz výše

· Vysoký výkon (při vaření vody srovnatelný s rychlovarnou konvicí)

· Dostupnost paliva všude na světě…, benzín či naftu mají všude

· Možnost převážet prázdné plynové lahve v letadle

· Opravitelnost a široká dostupnost náhradních dílů

· Výkon vařiče neklesá ani při teplotách hluboce pod bodem mrazu

· Povětšinou lepší stabilita při vaření ve větších nádobách

· Palivová lahev má dlouho životnost – nevyhazuje se po každém použití jako plynová kartuše



Nevýhody benzínových vařičů


· Zápach – byť se to nezdá, ale v batohu to prostě smrdí (mně teda benzín ani nafta nevoní)

· Složitost obsluhy a nutnost předehřívání hořáku

· Násobně vyšší pořizovaní náklady (kvalitní vařiče stojí od 3 500 Kč výše)

· Hmotnost – nutnost tahat vařič a palivo v lahvi

· V základním balení vařiče bývá malá lahev (do 500 ml), na delší cesty s batohem nutnost dokoupit větší (bohužel jsou dražší než lahev kvalitnější whisky)

· Vařič čoudí při procesu zapalování – není tedy rozumné vařič používat ve stanu / autě

· Pro někoho omezenější výběr zavedených značek oproti plyňákům

Náš benzínový vařic od MSR v akci